Je už smutným faktem, že v Česku je chceme hodně muziky za málo peněz a že třeba raději strávíme čas cestou do kamenné prodejny, než bychom zaplatili poštovné. Neplatí to o všech, ale když se dívám na školství, tak platí.
Chceme být “světoví” a tak schválíme zákon o asistentech pro žáky, ale už se nezabýváme tím, že dostávají jen minimální či nízkou mzdu, nemluvně o (ne)nárocích na jejich kvalifikaci. A pak se nemůže divit příběhům, co slýchám. Například předsedkyně jedné z maturitních komisí nám vyprávěla následující zkušenost s asistentkami žáků. Jedna je prý zahradnice, druhá vyléčená alkoholička. Obě se při hodině matematiky velmi často nudí a baví se mezi sebou, neb žákovi stejně nedokáží pomoci.
Zanechat komentář